Vždy je tu možnost..:)

20. march 2016 at 10:41 | Tínuša
Tak..konečně i já přispěji na ,,Téma týdne". Vždycky mě něco úctihodného pro dané téma napadlo až někdy v úterý...úterý dalšího týdne. A najednou, jednoho krásného nedělního rána jsem si sedla v rámci prokrastinace od administrativy k notebooku s tím, že napíšu Téma týdne. A místo toho tady už pět minut melu nesmysly.

Dlouho jsem přemýšlela, jak to udělám. Povídka o šikanovaném chlapci, který nakonec přejde na novou školu ? O feťákovi, který se zrovna vrátil z odvykačky ? Dokonce mě napadla i taková slátanina o konci světa, kde má lidstvo týden na nápravu. A pak jsem si řekla - vždyť už dlouho chci napsat něco o výběru střední školy, tak proč to neskloubit dohromady.

Včera jsem měla tu možnost povyprávět si s mojí kamarádkou, která je o rok mladší jak já, takže je teď v deváté třídě. Za necelý měsíc jí čekají přijímačky na střední školu. Úplně živě si vybavuju sebe rok zpátky. Už od září jsem nedokázala myslet na nic jiného než na datum 15/4/2015, které si budu pamatovat až do konce života. V ten den jsem právě psala přijímací zkoušky. V knihovně jsem si pujčovala hory knih o přípavě na přijímací řízení. Tehdy bych udělala daleko líp, kdybych si půjčila spíše tituly jako ,,Jak se vypořádat se stresem." nebo ,,Za chvilku se zblázním". Neustále jsem přemýšlela, co asi budu dělat za rok. To, že bych se na gympl nedostala jsem srovnávala s koncem světa. Ne, já vůbec nejsem hysterická.

Ve své podstatě jsem na gympl ani nechtěla, já i moje mamka jsme věděly, že jsem jednak nervák, jednak by mě čtyři - pět hodin matiky týdně zabilo a vůbec, na obyčejné střední škole se zaměřením by mi bylo líp. Já jsem to věděla, i mamka to věděla. Ale zbytek okolí byl furt samý ,,Prosimtě na socku nechoď, tam je tě škoda." ,,Ale ty jseš chytrá, ty se na gympl dostaneš." ,,Socka ? To snad nemyslíš vážně."
Stejně jsem i přes to všechno cítila, že se na gympl nedostanu.

A doopravdy, nedostala. Ale nevadí mi to, ani trochu. Ba naopak, jsem za to neskutečně ráda. Upřímně říkám, že čekání na v kalendáři červeně vyznačené daum bylo daleko horší jak ten zbytek. Možná ještě týden mezi přijímačkama a rozsudkem, zda jsme se dostali či nikoliv. 22.dubna jsem ještě podstoupila pohovor na své současné střední škole, který mě neskutečně naplnil radostí ze života, kterou jsem už půl roku postrádala a pozitivní energií. Hned po absolvování pohovoru jsem pomocí mobilu zjistila, zda jsem se dostala na gympl, na který jsem už vlastně ani nechtěla. Očima jsem našla číslo 108, pod kterým se skrývala má osoba. 108 - Nepřijat(a). Pokrčila jsem rameny, gymplák sice nebudu, ale na socku jsem se dostala. Věřila jsem, že tam budu šťastná. Jsem. Moc. Hrozně moc.

Sice bych se na odvolání dostala, ale já si ho schválně nepodala. Teď už vím, že kdybych se tehdy náhodou dostala, tak bych to se svojí povahou nezvládla a musela přestoupit, čímž bych akorát zbytečně ztratila jeden rok. Děkuji Bohu za to, že jsem na svém oboru spokojená. Vím, že né každý tohle štěstí měl a zvolil si pod nátlakem okolí či rodičů školu, na které se trápí. I od nás teď pár lidí odchází, jdou to ,,zkusit znovu". Ztratili sice rok, ale aspoň si snad uvědomili něco, co mi došlo už loňi.

Tímhle článkem nechci nějak házet špínu na gymnázia. Rozhodně vám dají hodně pro další studium a velký rozsah, ale není pro každého. Já jsem na škole s jasným zaměřením nadmíru spokojená. Skoro si říkám, že vědět to dřív, mohla jsem si ten stres ušetřit. Ale to už jsem já.

Tenhle článek chci věnovat všem žákům devaté třídy, kteří už za měsíc rozhodnou o své budoucnosti. Doufám, že jste si obor zvolili správně a bude vás bavit. A nebojte, vždycky se dá všechno "zkusit znovu".

Mír a lásku.<3

 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement